Katalog filmů

Každý si asi pamatujeme, jaké to bylo sedět ve školní lavici. Úlohy střídají nudu, myšlenky utíkají jinam, když najednou na lavici přistane tajemné psaní. Třeba v podobě papírového letadélka. Animovaná momentka s jiskřivou přesností oživuje vzpomínky na běžné základkové odpoledne.

Kolik můžeme za život spotřebovat elektřiny? A co kdybychom si všichni určili nějaký energetický strop? Pro zaměstnance jaderné elektrárny se spotřeba stává existenciálním a existenčním hlavolamem. Melancholií nabitý snímek tiše ponouká k uvědomění si osobních i celoplanetárních limitů.

Pocta prarodičům a jejich bytu v nejvyšším poschodí bratislavského paneláku s výhledem na Dunaj a Rakousko má podobu intimního dialogu. Mezi generacemi, minulostí a přítomností, východem a západem. V tomto prostoru se prostřednictvím rodinných traumat a historie formovala také identita autorky filmu.

Děti jsou andělské bytosti, často ale mají na svět dospělejší názor, než bychom čekali. Směsici naivní spontaneity a vyzrálosti malých chlapců a dívek zachycuje film s nelíčenou autenticitou i éterickou stylizací. A unikavě se přitom pohybuje na hraně anketního dokumentu, poetického experimentu a spirituálního muzikálu.

Když se patnáctiletý chlapec z nefunkční rodiny zaplete do katastrofálně nevydařené vloupačky, musí přehodnotit, komu může v životě důvěřovat, aby neztratil úplně všechno. Klipový styl hardcorové elektroniky snímek plynule napojuje na postupy sociálních dramat a takřka hmatatelně zintenzivňuje prudké vzestupy a propady divokého času dospívání.

Portrét prvního česko-slovenského ballroomu Kiki House of Velvet. Momenty ze života členů a členek housu přecházejí z tanečního do narativního, ze snového do reálného, z individuálního do kolektivního. Skrze vhledy do jejich každodenního života film sleduje kontrast mezi vnějším světem a bezpečím, které nacházejí uvnitř komunity.

Čekání na přechodu jako estetický zážitek. Když zasvítí zelený panák, z pruhované „zebry“ se vmžiku stane proud dvojbarevných vertikál. Schopnost filmu poutat zvýšenou pozornost ke každodenním, zdánlivě obyčejným zážitkům, naplňuje Tripujem na chodníku excelentně. A ukazuje, že změněných stavů vědomí můžeme dosahovat i v běžné šedivé realitě.

Vysokoškolský profesor Kamil Krofta odchází. Nejen z bufetu od nedojedeného guláše s demonstrativně zapíchnutým rohlíkem, ale mizí i z vysokoškolského kabinetu, kde strávil roky a který se má přemalovat. Černobíle černohumorná komedie, realizovaná na katedře střihu FAMU, o tom, že všechny demonstrativně naplánované odchody nejdou vždy podle plánu.

Trauma je jedním z nejskloňovanějších slov současnosti. Lilith a tělo mu dodává neobvyklý rozměr fantaskního mýtu, v němž archetypální žena sbírá sílu vypořádat se s bolestným zážitkem. Výtvarně promyšlený film destiluje to nejlepší z dnes populární ezoterické estetiky a spoléhá na symbolistní prvky a náznakové vyprávění obrazem.

Dvacetiletá Stázka přijíždí na horskou chatu, kde s bývalými spolužáky plánuje oslavit Silvestra. Doufá, že pobyt s kamarády mimo civilizaci prospěje jejímu duševnímu zdraví. Stísněné prostředí chaty ale spíš vynese na povrch její potlačované chmury a místo chvil sblížení a pospolitosti přinese další izolaci.

Posedlost jídlem jako náhražka komunikace, jako znak narušeného vztahu k druhým i k sobě. Od pokrmy obtěžkaného rodinného stolu utíká Josefínka pryč, alespoň ve svých představách. A v tiché zimní krajině nachází zárodek svojí transformace.

Call centrum představuje v této stylizované satiře esenci korporátní dystopie. Opakování naskriptovaných frází dává průchod hysterii, v níž splývá zoufalství s touhou po svobodě. Film působící jako kříženec filmů Roye Anderssona a chladně vycizelované produkce AppleTV vyjadřuje celou škálu protichůdných emocí.